Staroměstské náměstí

Staroměstské náměstí 

Staroměstské náměstí není pouhým středem historické Prahy, ale především místem s neopakovatelnou atmosférou, které jako magnet přitahuje jak Pražany, tak návštěvníky z celého světa. Rozlehlost a netradiční prostorová dispozice, pozoruhodná kombinace budov a architektonických stylů, síla dějinných událostí a příběhů, které se zde po staletí odehrávaly — to vše činí z tohoto místa nikoli pouhé centrum, ale skutečné srdce Prahy. 

 Svůj význam v životě hlavního města získávalo náměstí již od 13. století, kdy se zde pravidelně konaly trhy, zároveň sloužilo jako místo pro rytířské turnaje a rovněž pro konání poprav. Tu nejznámější, která se odehrála 21. června 1621 dodnes připomíná 27 křížů v dlažbě pod Staroměstskou radnici, uctívajících památku sedmadvaceti účastníku českého stavovského povstání proti Habsburkům, jejichž život ukončila oprátka či popravčí meč. Náměstí se v pozdějších dobách často stávalo místem mohutných demonstrací či oslav, a tuto funkci plní dodnes.

Na Staroměstské náměstí se lze dostat z mnoha míst centra Prahy, my zvolíme cestu od stanice metra Náměstí Republiky. Projdeme Revolučni ulicí okolo obchodního domu Kotva a zahneme doleva do Dlouhé, která nás dovede přímo na náměstí. Hned při vstupu nás zaujme dominanta celé plochy, pomník mistra Jana Husa, který byl v roce 1915 odhalen při příležitosti 500. výročí jeho smrti. Secesní bronzový pomník byl umístěn vedle raně barokního Mariánského sloupu, jenž zde stával od roku 1650. V roce 1918 byl však sloup zničen rozvášněným davem jakožto údajný symbol útlaku Čechů Habsburky. Jedinou památkou, která po Mariánském sloupu na náměstí zůstala, je tzv. pražský poledník, vyznačený v dlažbě náměstí. Právě na toto místo dopadal stín vrhaný sloupem v pravé poledne. 

Patrně nejznámější stavbou náměstí je Staroměstská radnice, umístěná na jeho jihozápadní straně. Jde o budovu v gotickém stylu s kruhovými okny a lomenými oblouky. Po dostavbě v 19. století zabíral radniční komplex takřka celou západní stranu náměstí, na konci druhé světové války však utrpěl vážné škody a nikdy už nebyl v původním rozsahu obnoven (na místě zničených budov je dnes malý parčík). Nejatraktivnější částí radnice je pražský orloj, vytvořený na počátku 15. století hodinářem Mikulášem z Kadaně podle návrhu Jana Šindela. Pověst přisuzující jeho autorství mistru Hanušovi je historickým omylem. Radniční věž, v jejíž spodní části je orloj umístěn, je vysoká padesát devět metrů, veřejnosti přístupný vyhlídkový ochoz se nachází o osmnáct metrů níže. 

Obvod náměstí tvoří měšťanské domy, z nichž mnohé se mohou pochlubit prastarými základy, unikátní výzdobou nebo pozoruhodnými nájemci a návštěvníky. Za pozornost stojí například dům U Zlatého jednorožce na rohu se Železnou ulicí. Goticky a barokně přestavovaný dům má románské základy, na konci 18. století v něm fungovala vůbec první veřejná čítárna časopisů v Praze, ve století 19. v něm pobýval Karel Havlíček Borovský. Na opačném konci náměstí si pozornost zasluhuje Kinský palác (též palác Goltz-Kinských), krásná ukázka architektonického stylu rokoka, v jehož přízemí kdysi měl obchod otec Franze Kafky. Dnes palác slouží jako jedno ze sídel Národní galerie, která sem od roku 2011 umístila stálou expozici asijského umění a umění starověkého Středomoří. Galerijního využití se dočkala i sousední stavba, mohutný palácový dům s věžovým nárožím zvaný podle nepřehlédnutelného domovního znamení U Kamenného zvonu. 

Na dějinná dramata i každodenní život na náměstí již po staletí shlížejí věže dvou velkolepých kostelů, chrámu sv. Mikuláše a chrámu Panny Marie před Týnem. Mikulášský chrám se nachází na místě původní gotické svatyně, při níž působil benediktýnský konvent, jeho vrcholně barokni vzezření je dílem architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Zajímavé je, že po josefínských reformách chrám takřka po dobu jednoho století přestal plnit roli svatostánku a sloužil rozličným světským účelům — v jeho kupoli chodili provazochodci či se zde vystavovala vzduchoplavecká technika. Od roku 1920 až dodnes slouží chrám Církvi československé husitské. 

Chrám Panny Marie před Týnem, zvaný též Týnský chrám, patří k největším z pražských kostelů. Od Staroměstského náměstí je oddělen řadou domů, protože původně nepatřil k pražskému městu, ale k přilehlému Týnskému dvoru. Stavba gotické chrámu (jehož interiér později poznamenala řada barokních úprav) započala v polovině čtrnáctého století, zastřešen byl ale až o století později, kdy byl postaven i jeho mohutný západní štít a severní z dvojice osmdesát metrů vysokých věží: jižní věž byla dostavena na začátku 16. století. V chrámu nalezneme řadu cenných uměleckých děl (zaujmou například krásná řezbářská díla z gotického období), nachází se zde rovněž hrob slavného dánského astronoma Tychona Brahe. 

Hned za chrámem se nalézá již zmiňovaný Týnský dvůr, nazývaný též Ungelt. Ve 12. století byl tento objekt opevněným kupeckým dvorem, odděleným od ostatního města příkopem a zdí, kde cizí kupci museli za svou ochranu platit. Dnešní areál dvora tvoří 18 domů. Po průchodu Ungeltem se vydáme ulicí zvanou Malá Stupartská a krátkou pasáží se dostaneme až do Celetné ulice. Zde se vydáme doleva a po dvou stovkách metrů projdeme Prašnou bránou zpět na Náměstí Republiky.